Jak to začalo

V lednu 1997 jsem se stěhovala z panelového domu v Praze na Jižním městě do jihočeské Soběslavi, kde jsme s manželem koupili bývalý statek s velkou zahradou. A když dům, tak pes. Hovawart se mi líbil vzhledem i povahově. A hlavně, jak jsem se dočetla, nemusí se cvičit. Sám hlídá a všechno má takzvaně "vrozené".

   Arka se narodila 14. června roku 1998 a v srpnu jsme si přivezli chlupáče domů. Bouda už byla nachystaná, neboť " hlídací pes " musí být venku. A jelikož mě jí bylo líto, vzala jsem spacák a šla spát před boudu. To byla naše první noc. Další dny si Arinka svou roztomilostí a příchylností získala i manžela. Nakonec jediné zakázané místo v domě byla a je ložnice.

   A protože nebyla pravda, že by měla poslušnost vrozenou, začaly jsme chodit na cvičák. Tam jsem poznala, že pořadové cvičení se musím naučit nejdříve sama,  pak teprve můžu někomu velet. A protože mi to nešlo tak dobře jako Arince, zkoušek moc nemáme. Ale zvládly jsme bonitaci bez nácviku.

   K chovné feně patří chovatelská stanice, abychom měli kvalitní štěňátka. Hned z prvního vrhu jsem jí nechala kamarádku Adélku, aby bylo Arce veseleji. Tehdy jsem ještě netušila, že smutno bude mně, poněvadž dvě feny se zvládají mnohem hůř než jedna. Ale všechno se časem poddalo a s Adélkou máme kromě bonitace i nějakou tu zkoušku. Dnes jsem ráda, že mám feny dvě, neboť je nám ve třech přece jen veseleji.

   A jako správní bývalí pražáci, natěšení na venkov, jsme si pořídili kromě psů ještě další zvířata. První byly slepice. Potom jsme vystřídali divoké kachny, králíky a brojlery(kuřata, kachny). Nakonec místo králíků máme kozy, z drůbeže nám zůstali slepice a k rybníčku jsme si koupili husy.
 
 
 

Arinka měla 2. května 2009 operaci dělohy. Operace se zdařila, ale zvětšoval se jí nádor na mléčné žláze. Asi půl roku měla silné bolesti. Sama si říkala o Movalis. Poslední dobou jí tekla z nosu krev, potom jí praskl nádor na mléčné žláze, který už jsem neschovala do obou dlaní. Vetrinář jí nádor vyčistil, dostala prášky na srdce a na odvodnění, ale její zdravotní stav nebyl dobrý. Přestala žrát, stále mně musela mít na dohled. Jen pila, zvracela a šla z ní rezavá voda s krví. Nemohla jsem se na to dívat a nechali jsme jí 30. července 2010 uspat. Arinku už nic nebolí, ale já mám živou ránu v hrudi.

Fotogalerie: O nás

/album/fotogalerie-o-nas/onas2-jpg1/ /album/fotogalerie-o-nas/onas3-jpg1/ /album/fotogalerie-o-nas/onas4-jpg1/ /album/fotogalerie-o-nas/onas5-jpg1/